Paul Crompton - T a i č i

Paul Crompton studoval Taiči a další bojová umění více než dvacet let a učitelem Taiči je přibližně patnáct let. V roce 1966 založil časopis "Karate a orientální umění" a vydal sedmdesát knih pojednávajících o bojových uměních.

Jeho kniha "Taiči" vyšla v originále ve Velké Británii v roce 1990, v českém překladu Margit Burešové v nakladatelstvá VOTOBIA v roce 1996, prodávala se za 148 Kč.

Informace z přebalu knihy

 

Ukázka z knihy

Legenda o zakladateli Taiči Čang San-fengovi

Všechny historické prameny se zmiňují o legendárním Čang San-fengovi. Taoistická tradice mu přiřkla jméno „Nesmrtelný“; výstřední, hravý, přes dva metry vysoký impozantní bojovník, věčně neupravený a nesmírně silný. Jako nesmrtelný mohl žít v kterékoli době a různé záznamy z jeho života a mnohá svědectví to potvrzují. Čang San-feng se občas objevuje v období dynastie Sung (960 - 1279). Ve třináctém století, sto let před dynastie Ming, se o něm zmiňují jako o příteli jedné velmi známé osobnosti – Liu Ping-čunga (1216 - 1274), mnicha sekty Čchang, spojovaného s Kublaj chánem. V letech 1368 až 1398 pravděpodobně cestoval po S-čchuanu. Během svých cest žil u jedné rodiny a často meditoval v jejich zahradě. Na místo, kde sedával během svých meditací, zasadil jednoho dne několik švestkových větviček a ty okamžitě rozkvetly. Později byl zahlédnut v provincii Šan-tung na hřbetě letícího jeřába. V roce 1459 jej císař Jing-cun prohlásil za svatého a přiřkl mu jméno „Nesmrtelný, který proniká záhadami a odkrývá přeměny“. Čang nedbal císařských projevů přízně a zdánlivě bez zjevného cíle pokračoval ve svých toulkách. Neustále tím však podporoval vnitřní postup své nesmrtelnosti. V historii Taiči se proslavilo jedno z míst jeho pobytu, oblast Wu-tang v severní Chepeji, kde žilo mnoho taoistických poustevníků. Byl tu domov a svatyně boha války Süang-langa. V dobách před dynastií Sung byl Süan-lang bohem Severu.

V období Jung-luo vyslal císař úředníka, aby prohledal oblast pohoří Wu-tang a našel Čanga. V letech 1407 až 1423 pak nešťastný úředník s tříletou přestávkou hledal a pátral po dlouhých třináct roků, ale nikdy svou kořist nenašel. A proč Čanga tak dlouho hledali? Císaři a pánové na vysokých místech se s ním chtěli spojit, zahrnout jej poctami a slávou a tak se přiživit na jeho věhlasu. Touha po „cizí“ slávě se nabízí rovněž jako důvod spojování Čanga s počátky Taiči. Vnější, tvrdé techniky čínských bojových umění se vážou k Bodhidharmovi, zakladateli buddhistické sekty Čchang. Pro niterné Taiči bylo třeba najít podobně věhlasného zakladatele, to jest Čang San-fenga. A navíc, přes svou velikost, byl Bodhidharma pouhý smrtelník...

První zmínky o tom, že se Čang San-feng zajímal o bojové umění, nacházíme v životopisu slavného mistra boxu šestnáctého století Čang Song-čchiho z provincie Ning-po. (Slovo box je překladem čínského „čchuan“, přestože čínský výraz znamená něco víc než jen pouhý pěstní souboj, jde spíše o pojmenování pro veškeré studium, cvičení a filosofii bojových umění.) Čang Song-čchi uvádí, že se svému umění naučil od alchymisty Čang San-fenga, poustevníka žijícího v horách Wu-tangu. O poustevníkovi se prý dozvěděl v živém snu od Temného císaře. Nové techniky mu byly předány vskutku zajímavou cestou a zanedlouho s jejich použitím porazil nějakých sto banditů. Jméno této bojové techniky nezní Taiči, jak bychom možná očekávali, ale „Nei-Tia“ neboli „interní / ezoterická škola“. Někteří autoři zastávají názor, že Nej Tia a Taiči jsou jedno a totéž, ale většina nestranných znalců uvádí, že to není pravda. Část důkazů vyvracejících taková tvrzení pochází z epitafu Wang Čeng-nana ze sedmnáctého století. Stojí zde, že Čang předával své metody boje z jednoho učitele a druhého, až došlo k Wang Čeng-nanovi samotnému. Wang Čeng-nanův způsob boje se nazývá Nej Tia. Od těch dob byl Wu-tang spojován s Nej Tia, niterným stylem, a díky (pravděpodobně chybnému) spojování Nej Tia s Taiči je tento původ přisuzován i Taiči samotnému. Pohyby těchto dvou umění jsou různé a v dílech pojednávajících o Nej Tia nejsou žádné odkazy na umění Taiči.

Takže, pokud vůbec Čang San-feng žil, pak patří pouze k umění Nej Tia. Odborníci na období dynastie Ming, jako Anna Seidlová, doktorka čínské historie, a učitelé Taiči, jako dr. Ceng Žu-paj (Tien Jen) se domnívají, že příčinou problému byl zmatek ve jménech, ať už záměrný či neúmyslný. Byli zde dva muži podobných jmen. Jednak Wang Cung-jüe z provincie Šan-si, který byl označován za zakladatele Čchen stylu v Taiči. Škola boxu Nej Tia, ke které patří Wang Cung, byla založena v provincii Chenan. Určitě se všichni shodneme na tom, že nyní lovíme ve velmi temných a kalných vodách!

V některých knihách o Taiči se setkáte s jednou verzí tohoto příběhu, v dalších s úplně jinou. Záleží na volbě a sečtělosti autora. Pokud máte rádi historii trochu přikrášlenou legendami, asi se přikloníte k Čang San-fngovi. Pokud si zakládáte na faktech, neberte ho v úvahu, prostě si ho vyvětrejte z hlavy. Tak jako tak je vzduch jeho druhým domovem!

Paul Crompton - Taiči, z kapitoly "Historie Taiči"

Zpět na stránku Tai Chi